Kdesi na neznámém místě, připoutaná k lůžku a uklidněná sedativy na samu hranici vědomí leží mladá žena. Platí daň za to, že je krásná. Denně odmítala téměř milostné návrhy, denně čelila svlékajícím pohledům mužů. Jenže jeden byl, jak se zdá, poslední. Její věznitel k ní přistupuje jako umělec. V jeho očích není její krása dokonalá. Potřebuje dotvořit. A podobně jako se sochařskou hlínou, zamýšlí sadista zacházet i s tělem z masa a krve. Pro něj je to surovina, která potřebuje opracovat příslušnými nástroji, zformovat ještě lépe a dokonaleji a pak zvěčnit. Některá umělecká díla se vypalují, jiná... Proč se Joanně Guthrieové na jedné straně zdá na Jacku Donovanovi cosi divné a na druhé se marně brání silám, které jí k němu přitahují? Donovan je výjimečný člověk, a to nejen proto, že je takříkajíc mediální celebritou. Je sochař a je slepý. Svým nekonvenčním přístupem k tvorbě vzbuzuje stálý zájem : veřejnost se pídí po podrobnostech, jakým způsobem používá své přátele jako svoje "oči". Zajímá ji jeho tragická minulost, která dnes vyústila v ochotně přiznávaný alkoholismus. Joanna je trenérka slepeckých psů a i ona uvítala možnost poznat tohoto poněkud záhadného člověka blíže. Jenže brzy zjišťuje, že jí Donovan zajímá tím nejméně vzhodným způsobem: že totiž slovo "zájem" lze zaměnit slovem "láska". Joanna se s Jackem sblíží a zdá se, že lidé z jeho okolí ji vítají. Jenže zdání může klamat a Joanna náhle zjistí, že pro někoho v Jackově domě není vítaná. Atmosféra houstne a přispěje k tomu i FBI, která začíná vyšetřovat záhadná zmizení mladých žen právě v této části města. Je jisté, že nepotrvá dlouho a neznámý pachatel a zřejmě i vrah se začne rozhlížet po nové oběti. A Joanna zjistí, že jsou situace, kdy první dojem může být zároveň poslední...